Jan Keller: Hodnoty vysoké a hodnoty nízké

Kdyby nebyla situace tak třaskavá a krajně nebezpečná, byla by svým způsobem snad i zábavná.

Jak jinak pohlížet na postoj těch politiků, kteří se dožadují tvrdých ekonomických sankcí vůči Rusku.

Požadují přitvrdit, i kdyby to nás samotné mělo ekonomicky poškodit. Naopak ti, kdo by chtěli naslouchat také hlasu ekonomického rozumu, jsou pranýřováni. Jak si může někdo dovolit přihlížet k ekonomickému kalkulu, když jsou v sázce naše nejvyšší hodnoty?

Britové zajisté nemají tak vysoké mravní hodnoty jako naše elita. Jedině proto mohou trvat na tom, že nepoškodí svoji zemi příklonem k drastickým obchodním opatřením ve vztahu k Rusku. Zdánlivě tedy můžeme nad Brity mávnout rukou a těšit se z toho, že my se dokážeme povznést nad jejich kupeckou přízemnost. Proč je to nevěrohodné? Až donedávna jsme byli přesvědčováni, že určité hodnoty jsou přílišným luxusem, na který prostě nemáme. Konkrétně sociální práva občanů a jejich nárok na důstojný život měly ustoupit a držet krok s omezenými možnostmi naší ekonomiky.

Každý, kdo se těchto hodnot dovolával, byl obviněn, že chce žít trestuhodně nad poměry. Hledisko ekonomické rentability bylo všem sociálním hodnotám jednoznačně nadřazeno. Úsporné vlády si daly popření celé sady hodnot do svých programů. Ekonomické mantinely byly považovány za něco mnohem důležitějšího než nějaké sociální ohledy.

Bylo by tedy třeba vysvětlit, které hodnoty jsou tak vysoké, že si zaslouží, aby se v jejich zájmu ekonomika ignorovala, a které hodnoty jsou tak nevýznamné, že jim ekonomické zájmy nadřadit můžeme. Je třeba po lopatě vysvětlit, proč se máme v případě jedněch hodnot vykašlat na možné ekonomické dopady, zatímco jiné hodnoty máme beze všech ohledů obětovat ekonomickým tlakům.

Proč mají některé hodnoty přednost před ekonomickým zájmem země, zatímco jiné musejí počkat, až si na ně vyděláme a budeme dostatečně bohatí?

Proč mezi vysoké hodnoty patří priority zahraniční politiky, ale nepatří mezi ně hodnoty sociální soudržnosti a důstojného života našich vlastních obyvatel? Je snad ignorování těchto „nižších“ hodnot méně nebezpečné než zanedbávání těch „vysokých“?

Zdroj: Právo (11.3.2014)
převzato ze: www.cssd.cz