Jan Keller: Rozhádaná Evropa

Téma národních zájmů bude zaručeně patřit k hlavním bodům kampaně všech stran, které se zúčastní voleb do Evropského parlamentu. Naprosto všechny budou mít obranu národních zájmů na prvním místě svého programu. Je to logické. Žádná strana nebude kandidovat do Bruselu pod heslem boje proti národním zájmům. Dokonce ani taková, která je připravena tam naše zájmy ohrožovat a poškozovat.

Pokud by byla sestavena společná kandidátka sdružující všechny, kdo se v obhajobě národních zájmů předhánějí, patrně by se ještě do voleb rozpadla.

Kandidáti by se dost možná nedohodli ani na obsahu národních zájmů, ani na jejich pořadí. Nedohodli by se ani na tom, zda je naším národním zájmem Evropu integrovat, anebo dezintegrovat, posilovat, anebo oslabovat, popřípadě jí to tak nějak oslazovat.

Pokud v květnových volbách převládnou ve více zemích euroskeptici, máme se na co těšit. Evropa se pak stane kolbištěm, kde každá ze zemí bude tvrdě a nesmlouvavě hájit svůj národní zájem na úkor druhých. Cílem každého a všech by pak byla nikoliv sjednocená, nýbrž rozhádaná Evropa, ve které by vítězové prosazovali svůj zájem na úkor poražených.

Je skutečně naším národním zájmem válka všech proti všem, které bychom tak trochu orwellovsky říkali „sjednocená Evropa“? Národní zájem je však možno chápat i jiným, ovšem neméně absurdním způsobem. Spočíval by v tom, že se zúčastněné země budou podílet na společném boji proti tzv. evropské byrokracii.

Za nepřítele Evropy by pak byli považováni ti, jejichž úkolem bylo a je společné úsilí koordinovat. Evropští politici a poslanci by pak bojovali proti komisařům a úředníkům, kteří pocházejí ze stejných zemí jako oni. To už by nebylo dílo George Orwella, ale jiného velkého Evropana, Franze Kafky.

Nic proti uplatňování národního zájmu v Evropě. Možná bychom si ale mohli napřed ujasnit, zda je levice a pravice skutečně schopna se na nějakém společném zájmu dohodnout. A také bychom si měli udělat jasno v tom, zda je možné jakýkoliv náš národní zájem prosazovat mimo Evropu, anebo dokonce proti ní.

Zdroj: Právo (18.3.2014)