Rakovina společnosti

Co si představíme pod pojmem rakovina? To je stav organismu, při kterém se některé jeho části, buňky, rozhodly, že se budou množit rychleji. Ze svého evolučního hlediska dělají na první pohled dobře. Avšak co se s celým organismem stane nakonec, víme asi všichni. Z evolučního vývoje si ten shluk buněk, zvaný organismus, vytvořil četné mechanismy, jak bojovat se svými naprosto sobeckými geny. Nakonec přežily a reprodukovaly se ty buňky, které uměly být zdravě sobecké, při zachování si starosti o celek. Resp. zůstaly ty organismy, které pro výše uvedené nastavily vhodná pravidla. Toť evoluční vývoj.

Můžeme však tvrdit, že v případě fungování lidské společnosti je to jinak? Budeme nadále zastávat dle mého názoru překonaný a velmi nebezpečný názor, že ten jedinec, co se chová sobecky a absolutně maximalizuje svůj užitek, dělá nejlépe jak pro sebe, tak i pro svou skupinu, jak to ostatně dělá buňka nekontrolovatelně se dělící? Budeme tvrdit, že v případě celé společnosti evoluční zákony neplatí?

Je tedy nutné nastavit pravidla. Z nich vyplývající zásady musí být dlouhodobě udržitelné. Je nezbytné naprosto odmítnout tvrzení některých politických proudů, absurdně zneužívajících slova svoboda , které by jistě tvrdily, že lidský jedinec není součástí žádného organismu a jeho chování je individuálně řízené nezávislým mozkem. Podobnost si však mnozí uvědomí až v okamžiku, kdy jeho domov někdo vykrade či se nedej bože stane něco horšího. Pak si marně můžeme říkat, že ten druhý to dělat neměl. Že svoboda jeho končila tam, kde začala ta naše. Přátelé, organismus i společnost, zasažené rakovinou, se chovají naprosto nepředvídatelně.

Věra Fuksová